Na problematický přístup k „našim“ dějinám již několikrát upozornil historik Milan Z emko. Poprvé to bylo na konci sedmdesátých let na setkání disentu a znovu v roce 2007: Slováci a ich historici sa necítia „vo svojej koži“, keď vstupujú do vlastných dejín, a to vari preto, že doteraz nezískali pocit, že by v nich boli naozaj doma. Situace se částečně změnila. Během posledního desetiletí se v různých populárních článcích a podcastech píše a mluví o našich králích, naší šlechtě, což naznačuje, že někteří historici či popularizátoři se cítí jistěji v uherských dějinách.
Na druhé straně však v posledních letech výrazně zesílil nacionalistický výklad slovenských dějin, zejména pro období od 9. do 10. století. Nejsilnějším momentem nového vyprávění je vznik Slovenské republiky v roce 1993. Později se podnětem k diskusi o starých Slovácích stal nález pozlacených plaket na hradišti Bojná a jejich předběžné datování do Pribinovy doby. [...]
Hledání identity
Období po roce 2006/2007 (na konci roku 2006 R. Fico v rozhlase prohlásil, že je možné směle používat termín staří Slováci, a později hovořil o slovenských dějinách) provázela vášnivá debata o starých Slovácích, o králi Svatoplukovi, což vyvrcholilo instalací Svatoplukovy sochy před Bratislavským hradem (2010). Historická obec se rozdělila na dva tábory. Jeden reprezentovali historici Historického ústavu Slovenské akademie věd, kteří termíny staří Slováci a král Svatopluk odmítali; do druhého patřili historici nejen z Matice slovenské (Peter Mulík), ale i z Pedagogické (Róbert Letz) a Filozofické fakulty Univerzity Komenského (Martin Homza) a Trnavské univerzity (Richard Marsina, zemřel 2021), kteří ve svých pracích zdůrazňují slovenský etnický akcent nejen Nitry, ale dokonce i Moravského knížectví v 9. století.
Problémy v diskurzu o raně středověkých dějinách mají několik příčin. Současní státotvorní obyvatelé Slovenské republiky – Slováci – nemohou jít hluboko do minulosti a opírat se o pilíře dějin, jak to činí současníci mnoha okolních moderních národů – o vlastní „národní“ dynastii, o vlastní politický útvar, nebo alespoň o určitý geografický prostor. Dochované písemné prameny bohužel ani minimálně neinformují o výrazně diferencovaném politicko-jazykově-kulturním společenství. Mnohé z kategorií, které vykrystalizovaly v rámci nacionalistických pohledů na dějiny v 19. století, zkrátka ve slovenské minulosti chybí. Tato skutečnost má pravděpodobně vliv na to, že se značná část historiků soustředí na dokazování starobylosti národa a nepřipouští možnost, že by formování moderního slovenského národa nemuselo být dlouhodobým procesem s počátky v raném středověku. [...]
V současné době jsou procesy vzniku a formování moderních národů předmětem studia společenskovědních badatelů a na toto téma vznikaly a vznikají zajímavé studie. Budoucí učitelé dějepisu se s touto problematikou nesetkávají během studia. V kontextu komplikovaného vývoje slovenské identity by bylo pro čtenáře a studenty přínosné, kdyby se s danými teoriemi mohli seznámit i v textech zabývajících se raným středověkem. Bohužel, výše uvedené téma se v dosavadních pracích medievalistů neobjevilo a diskuse se o něm nevedla. V podstatě podvědomě většina historiků akceptovala pouze primordialistický přístup ke vzniku národa, který se napříč generacemi ustálil i v širší populaci.
Učebnice a slovenské dějiny
V letech 2011–2013 vyšly na Slovensku nové učebnice dějepisu pro základní a střední školy (na rozdíl od České republiky je na Slovensku k dispozici vždy pouze jedna verze, včetně pracovních sešitů, jež se věnují práci s prameny a různým metodám historického výzkumu). Odrážejí národní perspektivu vzdělávací politiky, která kulminovala v letech 1994–1998, 2002–2006 a vrcholila v letech 2006–2010. V těchto obdobích bylo ministerstvo školství v rukou Slovenské národní strany a po určitou dobu pod kuratelou Křesťanskodemokratického hnutí.
Na tvorbě těchto učebnic (s výjimkou 9. ročníku) se podíleli kromě historiků působících na Pedagogické a Filozofické fakultě Univerzity Komenského zejména historici ze Slovenské matice. Podávají přímočarý, neproblematizovaný výklad počátků slovenských dějin: po vzniku samostatné Slovenské republiky v roce 1993 byl dokončen příběh zrodu „národních“ dějin, který byl víceméně akceptován oběma tábory historiků. [...]
Pribinu za samostatného knížete považují nejen historici z tábora Matice slovenské, ale tento výklad akceptují i badatelé Historického ústavu Slovenské akademie věd. Historik Ján Steinhübel doplnil národní příběh knihou Nitrianske kniežatstvo (2004, 2016). Dívky a chlapci na základních a středních školách jsou v podstatě informováni v duchu pozitivismu, „jak to tady bylo“. V učebnici pro základní ani pro střední školu se neobjevuje žádná problematizace dějin. Současně chybí i zohlednění různých přístupů k modernímu výzkumu vzniku moderních národů. Z učebnic se žáci dozvídají pouze o jednoznačné starobylosti slovenského národa (nebo jen o pozoruhodném konstruktu): Zrod menších etník už nie je taký zreteľný a ľahko dokumentovateľný. Toto konštatovanie platí aj o Slovákoch. Najstaršie pomenovanie nášho národa (etnonymum [podrobnější výklad tohoto pojmu ani jeho rozpracování do dvou kategorií exonymum a endonymum není v učebnicích rozveden]) znelo Sloveni, čo je veľmi blízke všeobecnému označeniu Slovanov. [...]
V učebnici pro gymnázia je téměř totožný text s doplněním: Slovanov, ktorí sa usadili v severnej časti Karpatskej kotliny, budeme označovať ako Slovenov, resp. naddunajských Slovenov, ďalšie príbuzné kmene ako Slovanov a liturgický jazyk zavedený Cyrilom a Metodom ako slovanský bohoslužobný jazyk (Dejepis pre 1. ročník gymnázií, 2013, s.107).
Vložení informací o existenci teorií nacionalismu a různých přístupech ke vzniku národů s různými konkrétními příklady v rámci kapitoly věnované ranému středověku by žákům a žákyním ukázalo různé přístupy k tématu a umožnilo by jim také lépe porozumět současnému dění. V rámci uvedené kapitoly by bylo také užitečné rozvinout téma identity, které se ve veřejném prostoru objevuje často, je pravděpodobně aktuální i pro dnešní děti a mládež a není spojeno výhradně s etnickým hlediskem.
Hlavně bez složitostí…
Kromě velmi problematického výkladu vzniku národa vyvstává ve vyprávění dějin další problém, který se však v učebnicích neobjevuje: geografické a politické vymezení území dnešního Slovenska. Vzhledem k tomu, že dějiny jsou ve školách stále tradičně vykládány chronologicky od nejstarších dob až po současnost, běžně se pojem „Slovensko“ používá i pro starší období před rokem 1918. V rámci slovenské historiografie se jedná o běžnou praxi retrospektivního vymezování Slovenska. U části veřejnosti evokuje představu existence Slovenska v minulosti jako historického celku. [...]
Podle četnosti publikací je téma území Slovenska pro slovenské historiky velmi důležité (např. J. Klimko, Vývoj územia Slovenska a utváranie jeho hraníc, 1980; R. Letz a kol., Slovenské územie v historickom kontexte, 2017), ale do učebnic nebylo zařazeno. Ty by vedle informací o teoriích nacionalismu měly přinášet také fakta o vývoji názvu, a zejména o politicko-právní neexistenci Slovenska do roku 1918.
V učebnicích dějepisu pro oba typy škol chybí také informace o přítomnosti dalších etnik, která osídlila celé území středověkých Uher, včetně dnešního území Slovenska. Z etnických skupin jsou zmíněni pouze Sasové, v učebnici pro gymnázia jsou v jedné tabulce uvedeni i Valachové, ale bez další zmínky o nich. Ostatní etnika (Sikulové, Pečenězi, Kumáni, Romové, Chorvati, Židé a další) nejsou v učebnicích zmíněna vůbec, a to ani ve středověkém období, ani v mladší době. Jako by obě učebnice chtěly vyvolat dojem, že území dnešního Slovenska bylo v minulosti osídleno téměř výhradně „Slováky“, resp. předky Slováků, ve městech pouze německy mluvícím obyvatelstvem a Maďary. [...]
Současné učebnice dějepisu v žádném případě neodrážejí složitost historického výkladu. Otázka, jak uchopit výklad dějin území současného Slovenska v učebnicích, nebude pravděpodobně nikdy uspokojivě zodpovězena. V dnešní době, kdy je výzkum minulosti značně interdisciplinární, je pro komplexnost problematiky nezbytné doplnit poznatky sociologů a antropologů a přinést je do učebnic nejen středních, ale i základních škol. Kapitola věnovaná teoriím nacionalismu a různým přístupům k formování národů by se spolu s problémem neexistence konkrétního politicko-geografického území Slovenska měla objevit na začátku vyprávění o dějinách raného středověku. [...]