Na pravé stěně naší učebny visí dvě nástěnky věnované významným výročím, na té první se slaví 1. máj a osvobození sovětskou armádou a na té druhé se s hrudí plnou medailí nadýmá ministr obrany armádní generál Martin Dzúr. Na jedné straně jeho prsou se třpytí osmnáct různých řádů a na druhé čtyři. Metálů má na sobě tolik, že kdyby ho vojáci NATO zajali a po mučení vhodili do pece, mohli by si z něj ukout hodnotný a zároveň šikovný ešus i s rukojetí... Protagonisté románu Martina Sichingera Zítra přijde Olah (Euromedia Group, Praha 2023) jsou žáky osmé třídy základní školy ve Vimperku v době normalizace. Nedaleká státní hranice se západním Německem není jen limitou východního bloku, vymezuje i mentální svět, v němž se zdejší obyvatelé ocitli. Všudypřítomní pohraničníci i politruci, jejichž hlavním úkolem je ulovit dalšího strážce disciplíny, jsou zde vysmívanými symboly beznaděje a prázdnoty, kterou prokoukli i čtrnáctiletí výrostci. Vimperská kasárna se oficiálně jmenují Kasárna poručíka Vendelína Opatrného, ale protože ani samotní lampasáci nevědí, kdo poručík Vendelín Opatrný byl, všichni jim říkají U Sloupu kvůli obrovskému komínu, který se zdvihá z lesů uprostřed Šumavy. Králik s Urmanem mají ze jména Vendelín Opatrný ohromnou švandu, když mají službu, hlásí, že chybí Vendelín Opatrný, a pak se vymlouvají, že si jen opakovali látku na brannou výchovu, a často přejdou do protiofenzívy dotazem, zda příjmení Opatrný nemůže povzbuzovat naše nepřátele, aby na nás útočili, případně, zda se i jiní významní představitelé naší armády jmenují Vendelín.
ivc