Na rozdíl od nedávného přílivu ukrajinských dětí děti z Řecka většinou dorazily bez rodičů, pouze v doprovodu pověřených osob, mnohdy dorostenců jen o něco málo starších než ony. Příjezdy vlakových souprav, v případě dětí probíhající už od dubna 1948 do prosince 1949, je nutné nahlížet také z perspektivy poúnorového vývoje v Československu. Souhlas s pozváním uprchlíků, poskytnutí humanitární pomoci, zdravotní péče, sociálního zabezpečení, práce a vzdělání i celkově umožnění jejich dlouhodobého či trvalého pobytu bylo výrazem nového spojenectví Československa se zeměmi východního bloku. Pomocnou ruku komunistické solidarity přitom nepřijali pouze Řekové, ale též zástupci široké skály prokomunistických uprchlíků ze zemí Západu nebo globálního jihu. Jen pár let po příjezdu řeckých dětí Československo poskytlo svou „pohostinnost“ též dětem ze Severní Koreje.
[...]