Během dvacátých a třicátých let 20. století se staly baťovské závody, potažmo samotný Zlín místem, na němž byl uplatňován velmi propracovaný soubor kontrol, průběžného zkoušení a mechanismů dohledu.
Cílem bylo především budování člověka jako subjektu splňujícího požadavky na výkon, všeobecně platný normativ moderní kapitalistické společnosti. Ideální zaměstnanec si musel osvojit přesný časový plán denních aktivit (včetně těch volnočasových), naučit se automatickým pohybům za pásem, přizpůsobit své tělo přesným dispozicím továrního provozu, jež v případě zlínského koncernu rozšiřovaly svou platnost daleko za hranice zdí samotných továren. Baťovský zaměstnanec se stával poslušným subjektem, jedincem přizpůsobeným návykům, předpisům a řádům, které byly neustále okolo něho a na něm aplikovány.
...