V každém významnějším raně novověkém městě vedle sebe žilo široké spektrum obyvatelstva s rozličným sociálním statusem, přičemž není možné opomenout zástupce vyšších stavů, představujících specifickou skupinu více či méně urbanizovaného obyvatelstva.
Na omezeném prostoru ohraničeném hradbami tak docházelo ke střetu životní reality lidí se zcela nesouměřitelnými potřebami a standardy. Z tohoto setkávání mohly následně plynout (a také často plynuly) mnohé konflikty nezřídka vedoucí až před soud. Do dnešních dnů se tyto spory zachovaly v městských knihách, které zachycovaly agendu tehdejších úřadů. Jejich obraz nejplastičtěji zprostředkovávají knihy svědomí určené k zápisu svědeckých výpovědí k jednotlivým kauzám. Rovněž z činnosti novoměstského soudu se dochovaly poměrně bohaté záznamy vykreslující život Pražanů rudolfínské éry. Na jejich stránkách se tak poučený zájemce setká s každodenními radostmi i starostmi nejednoho z nich. Mezi aktéry soudních sporů nezřídka figurovala šlechta, která nebyla imunní vůči rozličným příbuzenským rozepřím o majetek, krádežím nebo útokům proti cti. Její vysoký počet umožňuje vytvořit zajímavý reprezentativní vzorek, z něhož je možné vyjít při snaze o poznání jedné z kapitol každodennosti. Prvním, zdánlivě snadným krokem, je vymezení hranic této elitní kategorie městského obyvatelstva – za tu se přinejmenším sami považovali. V průběhu práce ale musí každý badatel zkoumající život v raně novověkém městě narazit na problém, z něhož následně vzejde otázka: „Jak to s tou šlechtou vlastně bylo?“ Před konkrétním rozborem novoměstských událostí z let 1585–1593, v nichž se zástupci vyšších stavů angažovali, několik slov o tom, co k jejímu vzniku vede.
...