Dvě z vašich knih, mám na mysli Svatého chrta a Obrácení žida Hermana, jsou založeny na důsledné interpretaci jedinečného pramene. Jakou roli pro historika podle Vás hraje štěstí při hledání pramenů?
Nemyslím si, že v historii nebo v práci historika hraje štěstí nějakou významnou roli. Důležitá je především zvídavost a metody. Přicházíme do styku s prameny, které nabízejí možnost používat různé metody. Prameny k Vámi zmíněným knihám byly vydány již dávno, historici je znali, ale nevěděli, jak na ně. Já jsem před ně předstoupil s řadou otázek a přáním uplatnit především antropologické a v případě Svatého chrta i archeologické metody.
...
Jean-Claude SCHMITT (nar. 1946 v Colmaru, Francie). Od roku 1975 vyučuje středověké dějiny na pařížské Vysoké škole společenských věd (EHESS) a jako příslušník historické školy Annales proslul zejména využíváním přístupů historické antropologie při studiu středověké kultury. Některé své závěry publikoval v podobě syntéz o víře v záhrobní život (Revenanti,1994, česky 2002) a roli gest ve středověké společnosti (Svět středověkých gest, 1990, česky 2004). Svá pozorování publikoval také ve formě drobných, až mikrohistorických studií o pozoruhodném léčitelském kultu (Svatý chrt, 1979, česky 2008) nebo spisu obráceného žida Hermanna (La Conversion d‘Hermann le Juif, 2003). Nejnověji obrátil svou pozornost k autobiografickým textům ve středověku, přičemž spolu Pierrem Monnetem připravují k vydání komentovaný francouzský překlad Vita Karoli. J.-C. Schmitt navštívil v říjnu Prahu, kde proslovil přednášku o dějinách rytmu ve středověku v rámci Pražského semináře historických věd spolupořádaného Francouzským centrem pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES) a Česko-francouzským seminářem pod vedením Martina Nejedlého (FF UK).