Dějiny a současnost

Ostrava je železné srdce republiky. Známe její industriální dědictví. Spojovat Ostravu s kvalitní historickou architekturou napadne málokoho. Ale ostravské stavby 19. a 20. století za pozornost stojí. V roce 2009 vydal Národní památkový ústav Průvodce architekturou Ostravy, jehož autorem je Martin Strakoš. Průvodce obsahuje informaci o složitém vývoji města a slovník architektů, stavitelů, sochařů a malířů, kteří v něm byli činní. Základem je však katalog dvou set ­sedmdesáti vybraných ostravských staveb. Každé heslo je uvedeno barevnou fotografií a obsahuje krátkou informaci o stavbě a jejích autorech. Text je psán souběžně česky a anglicky. Publikace se výborně hodí jako turistický průvodce. Její hodnota je však větší. Výběr staveb a shromáždění informací jsou podloženy terénním výzkumem a badatelskou prací. V podstatě jde o soupis. Vědecký a praktický význam soupisových prací zasluhuje výslovnou připomínku, protože bývá ve srovnání s technickými a přírodovědnými disciplínami přezírán. Řada hodnotných ostravských historických staveb je ohrožena zánikem. Příkladem takové stavby jsou městská jatka – památkově chráněná budova s fasádami z režného cihelného zdiva. Město v polovině devadesátých let prodalo pozemek i s jatkami společnosti Bauhaus, která zde chtěla stavět prodejnu, s podmínkou, že opuštěnou a zchátralou památku opraví. Smlouva byla sepsána špatně. Nevzhledná velkoprodejna hyzdí centrum města již patnáct let a jatka chátrají dál. Jiným příkladem jsou tři historické domy, na jejichž místě má vyrůst nákupní centrum. Bývalý obchodní dům Ostravica čp. 243 byl postaven v letech 1928 a 1929 podle návrhu Marie Frommerové. Bývalá Obchodní a živnostenská banka čp. 241 a 3099 z let 1904 a 1905 je dílem Julia a Wunibalda Deiningerových. Třetím je dům čp. 284 z roku 1911 od Felixe Neumanna. Nejprve se mluvilo o propojení a dostavbě. Nyní vlastník žádá v případě bývalé banky o upuštění od památkové ochrany a plánuje demolici. Jestli to ministerstvo kultury povolí, bude to kulturní zločin. Návrh Julia a Wunibalda Deiningerových zvítězil v architektonické soutěži, které se účastnilo jedenasedmdesát autorů. Forma kanelování užitá k výzdobě fasády má navíc hodnotu unikátu. S dávkou černého humoru můžeme vidět přínos průvodce také v tom, že až jeden vlastník nechá památku spadnout a druhý ji odstřelí dynamitem, zůstanou alespoň fotografie. Lepší by ale bylo, kdyby si s průvodcem v ruce příslušné orgány státní a veřejné správy uvědomily svoji odpovědnost za fyzické zachování architektonického dědictví Ostravy. Snaha Národního památkového ústavu chránit památky šířením vědomosti o jejich hodnotě má pokračování. Martin Strakoš a Romana Rosová jsou autory čerstvě vydané brožury věnované ostravskému dílu Wunibalda Deiningera. Teď už nikdo nemůže říci, že neví, proč by měly být výše vyjmenované stavby nejen zachraňovány, ale také zachráněny.