Dějiny a současnost

Počasí nebylo v neděli dopoledne 13. září 1931 nad pardubickým letištěm zrovna zdařilé. Déšť a silný vítr ohrožoval zdárný průběh leteckého dne, který se konal v rámci výstavy tělesné výchovy a sportu pod záštitou ministerského předsedy Františka Udržala. Kolem poledne se náhle vyjasnilo a diváci mohli se zatajeným dechem sledovat akrobatické kousky civilních i vojenských letců, z nichž nejvíce okouzlil německý pilot Tassilo Schaumburg uváděje v údiv přítomné návštěvníky ukázkami svého velkého umění a nejobtížnějšími výkony letecké akrobacie. Na palubu svého sportovního dolnoplošníku BFW M-23b z produkce Willyho Messerschmitta vzal při druhém vzletu i kolegu, pilota Conrada, který provedl seskok padákem. Oba piloti po skončení přehlídky přislíbili svou účast na dalším ročníku. Svůj slib však dodržel jen Conrad. V pondělí 16. května 1932 se Tassilo Schaumburg vracel z leteckého dne v Prostějově, po mezipřistání v Praze zamířil do nedalekých Klecan navštívit cukrovarníka Maxe Beniese a jeho manželku Mathildu Mercyovou. Po obědě na klecanském zámku a rozloučení s hostiteli se Tassilo Schaumburg rozhodl předvést ještě několik akrobatických kreací pro potěchu místních obyvatel. Přesně v 15 hodin a 13 minut při jedné figuře se nepodařilo již letci stroj vyrovnati a letadlo se zřítilo do řepného pole za klecanským velkostatkem. Letadlo se úplně roztříštilo a z jeho trosek byl přispěchavšími lidmi vytažen umírající letec, jenž zakrátko na poli skonal. Všichni svědci shodují se v tom, že letec prováděl akrobacii v nedostatečné výši, napsaly den po katastrofě Lidové noviny. Smrt sotva jedenatřicetiletého letce vyvolala vlnu smutku především v Hořovicích, kde od roku 1921 žil Tassilův starší bratr hrabě Jindřich Schaumburg. Ve čtvrtek 19. května 1932 byl z hořovického zámku vypraven pohřební průvod s ostatky mrtvého pilota. Ty pak byly uloženy do rodinné hrobky na místním hřbitově. Slavnostní requiem v patronátním kostele sv. Jiljí celebroval kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta Antonín Bořek-Dohalský. Smutečního obřadu se zúčastnily více než tři tisíce lidí z Hořovic a okolí, zástupci vojenských leteckých pluků a korporací, Masarykovy letecké ligy a místních úřadů. Kromě příbuzných, kteří přijeli z Rakouska a Německa, se na pohřeb dostavila i operní pěvkyně Jarmila Novotná, choť velkostatkáře Jiřího Daubka z nedaleké Litně u Berouna. K uctění památky Tassila Schaumburga kroužila po celé dopoledne nad Hořovicemi eskadra tří letadel. Krátce po pohřbu byl v místě letecké tragédie z iniciativy přítele Maxe Beniese vztyčen malý pomníček s nápisem TASSILO na příčném rameni kříže a vysvětlujícím česko-německým textem na podstavci: Ke zbožné upomínce na Tassilo prince Hanavského a hraběte ze Schaumburgu, roz. 21. prosince 1901, který se v těchto místech zřítil se svým letadlem a zabil dne 16. května 1932 odpoledne ve 3 hodiny 13 minut. Tassilův pomník v poli u Klecan stál ještě po skončení druhé světové války. V roce 1946 však byl demontován, sokl byl použit pro jiný pomník a podstavec s křížem odvezen neznámo kam. O osud pomníku se dlouho nikdo nezajímal, až v roce 1999 bylo nedaleko zdi zahrady zchátralého klecanského zámku nalezeno torzo pomníku. Poškození bylo jasně viditelné, neboť v době, kdy na zámku sídlila vojenská posádka, sloužil pomník jako terč. Městská rada se rozhodla pomník zrestaurovat a přemístit na klecanský hřbitov, kde se nachází dodnes. S památkou na Tassila Schaumburga se můžeme setkat nejen na klecanském hřbitově. Pokoj, který Tassilo na hořovickém zámku při svých návštěvách bratra obýval (sám bydlel na zámku Tempelhof nedaleko Norimberka), uchovala rodina po jeho smrti pietně v původním stavu. Díky tomu se do dnešních dnů dochovala celá řada „relikvií“, jež jsou součástí zámecké expozice (např. letecká kombinéza, padák a části trosek zničeného letounu, včetně přístrojové desky). Na nezasvěceného návštěvníka klecanského hřbitova může umístění Tassilova pomníku působit poněkud zmateně. Pilot se samozřejmě nezřítil přímo na hřbitov, jak by mohl nápis na pomníku napovídat. Přesto je dobře, že se pomník podařilo zachránit a alespoň částečně zrestaurovat. Na kříži sice chybí nápis TASSILO a poškození po střelbě je na bocích podstavce značné, dodnes se však v Klecanech najde několik lidí, kteří onu nešťastnou událost pamatují a k pomníku každoročně přinášejí květiny k uctění památky talentovaného letce.