Jiří Chalupa se po léta představuje jako vynikající znalec dějin velké španělské jazykové oblasti, a zejména Španělska samotného. Pro ediční řadu Stručná historie států nakladatelství Libri napsal hutný, ale poutavý přehled španělských dějin (Španělsko, 2010), do hloubky vylíčil příznačný španělský fenomén karlistických válek (Don Carlos a ti druzí, Epocha 2008), věnoval se frankismu (Jak umírá diktatura, Votobia 1997), španělské občanské válce, španělské inkvizici i dějinám latinskoamerických zemí spjatých se Španělskem koloniální historií a kulturním příbuzenstvím. Mimořádná erudice se naplno projevuje v Dějinách Španělska v datech. Obtížnou formu heslovitého přiblížení minulosti země rozmanitých tradic a kultur zvládl autor jednak vhodným dělením dlouhého vývoje do osmnácti kapitol, jejíž předmluva vždy představuje kauzální souvislosti, jednak živým jazykem, který se opírá o relevantní, a přitom zajímavá fakta podávaná prostřednictvím vtipných a přístupných formulací. Český čtenář dostává do ruky další potřebnou korekci vnímání evropské historie. Školní dějepis a bohužel ani publicistika v různých médiích našincům nejčastěji vůbec neumožňují pochopit, jak důležitou základnou římské a křesťanské civilizace byl Iberský poloostrov, jak zásadní úlohu sehrál evropský jihozápad ve stýkání a potýkání s muslimy, ale i s národy dříve neznámého světa, jak důležitou součástí současného evropského vývoje je Španělsko a na něj napojená gigantická španělská jazyková oblast. To vše se v Chalupově knize nabízí – a je s podivem, že se do ní vešly hlavní politické a společenské události nejen iberské, keltské, římské, germánské, arabské, křesťanské, habsburské a bourbonské doby, ale také kultura, sport, ekonomika, technika, přírodní katastrofy, regionální odlišnosti, důležité epizody ze španělské koloniální historie, to vše a další okořeněné množstvím specifické terminologie, tak potřebné pro vnímání vysoké specifičnosti země. Je důležité, že éry slavné i velmi neslavné od hominida Hombre de Orce až po rok 2010 líčí autor s maximální možnou objektivitou. Vybírat z nekonečného množství faktů pro knihu s velkým, ale stále vlastně omezeným rozsahem je zvlášť ve španělském případě ten nejobtížnější úkol. Právě ten se ale podařil nejzřetelněji. Je pak zcela podružné, že v sestavování takového informačního masivu vznikly drobné nejasnosti. Španělští historikové by asi nesouhlasili s vysokým počtem obětí občanské války (s. 378), naopak by doporučili připomínat více trvalé dědictví této národní katastrofy, které se ještě dnes projevuje v neustálých sporech a exhumacích. Na s. 409 se v téměř stejnými formulacích opakuje informace o konci mezinárodní izolace Frankova Španělska v roce 1950 a 1951. Ne zcela srozumitelně mi vyznívá předposlední heslo na s. 499 (10. 7. 2010 – Přes milion Katalánců demonstruje v Barceloně na podporu autonomního statutu pro Katalánsko. O 24 hodin později už ale bylo ve Španělsku všechno úplně jinak). Bylo by jistě možné obohatit poměrně skromný seznam základní literatury k dějinám Španělska v českém jazyce (s. 516–517), ale to „kuchařka“ ediční řady nepředpokládá. Naopak vhodným doplněním faktografie jsou chronologické tabulky, seznam zkratek a obsahově dobrý, ale graficky nepříliš vydařený jmenný rejstřík. Některé z přepychově početných a tematicky různorodých ilustrací, zdařile doplňujících text, nejsou ovšem vytištěny optimálně kontrastně. Kniha Jiřího Chalupy je neobyčejně užitečným počinem, zvlášť v českém prostředí absolutního podhodnocení autorů seriózní literatury faktu a nejistého boje o přežití nakladatelů hodnotných děl. Chceme-li rozumět Evropě a světu, měli bychom si v nich občas zalistovat.
Libri, Praha 2011, 552 s., 590 Kč