Dějiny a současnost

V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem probíhá v těchto dnech výstava Lidé, země, věci, věnovaná dílu jedné ze zakladatelských osobností slovenské výtvarné moderny – malíři Miloši Alexandrovi Bazovskému (1899–1968). Roudnická galerie výstavu připravila ve spolupráci s Galerií M. A. Bazovského v Trenčíně. Kurátorkou výstavy je Danica Lovišková, ředitelka trenčínské galerie. Většina vystavených děl pochází právě ze sbírek této galerie, několika obrazy je na výstavě zastoupena Slovenská národní galerie v Bratislavě a také GMU v Roudnici nad Labem. M. A. Bazovský se narodil do učitelské rodiny v obci Turany na středním Slovensku. Prostředí slovenského venkova a maloměsta, kde s výjimkou studentských let strávil prakticky celý život, se stalo podstatou jeho malířské tvorby a prostředkem k vyjádření nejen vlastních uměleckých názorů, ale i životních a filosofických postojů. Po dobu studií na pražské Akademii výtvarných umění (1919–1924), kde navázal kontakt s dalšími výraznými osobnostmi slovenského moderního umění (J. Alexy, Ľ. Fulla, M. Galanda a další) a po dobu soukromého studia ve Vídni a později v Paříži získal hluboké znalosti o vývoji a směřování současného evropského malířství, které bohatě zužitkoval a rozvíjel ve vlastní tvorbě. V oblasti tematické však stejně jako mnozí Bazovského slovenští současníci čerpal z motivů těsně spjatých se Slovenskem, se slovenskou přírodou, lidovým uměním a životem na venkově. Výstava v roudnické galerii představuje Bazovského vrcholnou a pozdější tvorbu od třicátých až do konce padesátých let. Raná třicátá léta tu reprezentuje například slavné dílo – obraz Z kostela (1932) s typickými monumentálně pojatými polopostavami venkovanek a o něco pozdější díla označovaná jako lyrické imprese, ve kterých barvy a linie získávají úplnou nezávislost. Za jakýsi středobod výstavy však můžeme považovat obrazy z konce čtyřicátých a ještě spíše z padesátých let, které představují jeden z vrcholů malířovy tvorby. Příznačné pro tato díla je výrazné tvarové zjednodušení, sklon k abstrakci a redukce obrazového prostoru na skupinu více méně univerzálních symbolických znaků, které se malířovi stávají prostředkem k vyjádření meditativních až melancholických nálad a pocitů. Tyto symboly v podobě osamělé vrby, opuštěného statku, sýpky, snopu sena či studně se ocitají na pozadí tvořeném intenzivními barvami v odstínech žluté, červené, oranžové či zelené. Abstraktní pozadí „prosvícené“ výraznými barvami v mnoha případech dominují malířským výjevům a dodávají jim nadčasový, téměř ikonický charakter. Tato pozdější díla představují Bazovského jako intimního lyrika, pro kterého se slovenská krajina a život člověka v ní staly nejen celoživotní náplní jeho tvorby, ale zdá se, že přinejmenším v samotném závěru i smyslem a naplněním jeho existence, jakousi nevyčerpatelnou esencí životní energie a víry v neměnný a věčný řád života. Komorně pojatou výstavu Bazovského díla v Roudnici nelze chápat jako ucelenou přehlídku malířova díla, nýbrž jako výstižné představení určitých malířských okruhů a přístupů, které podle mého názoru divákovi poskytuje ideální možnost intenzivněji vnímat vybrané polohy jeho tvorby.