S přibývajícím odstupem od přelomu osmdesátých a devadesátých let a první poloviny devadesátých let 20. století se i toto období bude logicky stávat stále více součástí výzkumu soudobé historie. Jedním z výstupů rodícího se zájmu je i publikace Rozděleni minulostí kolektivu autorů z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Kniha je souborem deseti případových studií – jak upravených textů publikovaných v časopise Soudobé dějiny, tak doposud nepublikovaných. Čtenář v nich může sledovat vývoj v počátcích českého polistopadového politického stranictví – pozornost je věnována hlavním aktérům na politické scéně v následujících letech i některým projektům, jejichž pokusy o získání relevance v systému politických stran nebyly úspěšné. Zaměření na konkrétní stranu či politický směr se vymykají dvě studie Jiřího Suka, které se soustředí na spory o podobu „zúčtování s komunismem“ v prvních porevolučních měsících a letech. V ostatních kapitolách, jejichž autory jsou (vždy po dvou) Michal Kopeček, Adéla Gjuričová, Tomáš Zahradníček a Petr Roubal, je pozornost věnována OH, ODS, ČSSD, křesťanským stranám (ČSL a KDS), ODA, trojici menších uskupení (ČSS, LDS a HSD-SMS), SPR-RSČ a také KSČM. Jednotící myšlenkou knihy je vztah rodících se stran k minulosti (nejen komunistické), který se stal důležitým pro budování identity subjektů. Historie se při zakládání, budování či štěpení stran objevuje v řadě podob. Na jedné straně jsou to vazby, které měly klíčové osobnosti ještě v době minulého režimu. Ta v mnoha případech stála nejenom za formálními či neformálními známostmi, ale rovněž za zkušeností, kterou dané osobnosti sdílely a která formovala jejich názor na řešení problémů. Na straně druhé je to snaha budovat identitu rodících se stran i na základě jejich postoje k tématům „vyrovnání se s minulostí“, ať již v rovině obecné, nebo při sporech o konkrétní podobu přijímaných zákonů. Čtenář má možnost sledovat postoje klíčových osobností a rovněž se dozvídá, v čem byly pro potenciální sympatizanty přitažlivé, či naopak problematické. V neustálé interakci čelných představitelů dané strany, stranického vedení s jinými politickými stranami i stranických špiček s členy a sympatizanty docházelo ke korekcím původních vizí či vzniku frakcí lišících se mj. odlišným pohledem na minulost. Tyto změny, od drobných korekcí po prudké zvraty, jsou v textu popisovány a vysvětlovány, od motivací aktérů po reakce jak uvnitř strany, tak z jejího okolí. Text seznamuje i s důvody, které se spolupodílely na úspěchu některých vizí, a naopak na krachu projektů, které se jevily po určitou dobu nadějnými. Pozitivně lze hodnotit, že autorský kolektiv přistoupil k tématu důkladně a vyhýbá se různým klišé, jež jsou s tématem spojena. Naopak nejednou se daří zažité představy o motivacích, postojích i reálných krocích jednotlivých stran nabourávat. Platí to například o antikomunismu, kdy je možné odlišit případy využití této „karty“ pro posílení image strany jako subjektu, jež aktivně brání návratu „starých pořádků“, od případů, kdy byly provedeny kroky skutečně omezující vliv osob zprofanovaných napojením na minulý režim. Kvalitě knihy pomáhá dobrá práce s prameny různé povahy, kdy se v převážné většině případů daří konfrontovat i značně rozdílné pohledy aktérů. Snad je jen škoda, že v kapitole věnované SPR-RSČ jsou pasáže věnované roli Miroslava Sládka v prvních dnech a týdnech po listopadu založeny až na výjimky na rozhovorech se samotným Sládkem bez pohledu jiné osoby, která by jeho verzi podpořila, či zpochybnila (jak se stalo o něco dříve v případě různě interpretovaného konce jeho působení na postu vedoucího oddělení VTEI). Vzhledem k tomu, že antikomunismus hrál v proklamacích strany důležitou roli, ale Sládek nepatřil k známým osobnostem disentu, byla zde větší potřeba vytvoření určitých „legend“ či „protilegend“, které by zvýraznily, či naopak rozbily jeho image bojovníka proti komunismu. Na druhou stranu je pravděpodobné, že nalezení objektivních zdrojů by bylo asi nemožné, i kvůli polarizujícímu působení Sládka. Nebylo by snadné nalézt pamětníka, který by nebyl při potvrzení či vyvrácení Sládkovy verze ovlivněn tím, že jej v následujících letech následoval, nebo naopak odmítal. Kniha je kvalitním počinem, který rozšiřuje poznání o některých souvislostech rodícího se politického života polistopadového Československa, resp. České republiky. Doufejme, že další texty mapující tyto i jiné problémy počátku devadesátých let pohledem soudobých historiků budou následovat.
Knihovna Václava Havla, Praha 2011, 416 s., 379 Kč