V polovině března proběhla v Goethe Institutu v Praze prezentace publikace s názvem Lexikon der Vertreibungen – Deportation, Zwangsaussiedlung und ethnische Säuberung im Europa des 20. Jahrhunderts (Encyklopedie odsunů – deportace, vysídlení a etnické čistky v Evropě 20. století), jehož vznik iniciovali němečtí historikové Detlef Brandes, Holm Sundhaussen a Stefan Troebst a na jehož realizaci se za českou stranu podíleli Kristina Kaiserová a za polskou Krzysztof Ruchniewicz. Pod vedením hlavního redaktora Dmytra Myeshkova vznikl slovník čítající více než tři stovky hesel týkajících se tématu odsunu, nuceného vysídlení a etnických čistek v Evropě ve 20. století. Na vypracování hesel se podílela zhruba stovka autorů z celé Evropy, zastoupena je například i novosibirská pobočka Ruské akademie věd. Hesla k českým zemím nevypracovávali jen čeští historici (zde figuruje již zmiňovaná Kristina Kaiserová, Jitka Vondrová nebo Kateřina Lozoviuková), ale i zahraniční odborníci dlouhodobě v zemi působící nebo se českými dějinami zabývající (Detlef Brandes, Adrian von Arburg, Andreas Wiedemann nebo Volker Zimmermann). Hesla lze tematicky rozdělit do osmi kategorií. První se týká války a jejích důsledků (např. holocaust, hranice na Odře a Nise), druhá kategorie zahrnuje hesla týkající se jednotlivých států, kterou velmi vhodně doplňují hesla regionů (např. Vojvodina, Sudety, Sibiř, Krym). Poslední dva přístupy citlivě zahrnují specifický historický vývoj těch územních jednotek, na nichž se vyvíjely určité etnické skupiny často v postavení národnostní menšiny. Další kategorií jsou etnické skupiny, které byly politikou etnických čistek, odsunu či nuceného vysídlení ve 20. století přímo postiženy (jako například Němci z oblasti Černého moře, sibiřští Němci, atd.). V rámci této skupiny lze sice ve slovníku nalézt hesla týkající se otázky holocaustu, autoři se však rozhodli nepřetěžovat již tak náročné téma, a proto ponechali otázku genocidy Židů za války stranou, poněvadž by si bezesporu sama zasloužila vlastní výkladový slovník. Pozornost je věnována také významným osobám či představitelům (Fridtjof Nansen, Adolf Hitler, Edvard Beneš, Slobodan Miloševič), stejně jako institucím a organizacím, které se v této oblasti výrazně profilovaly, ať již na národní či mezinárodní úrovni (např. Tatjana-Komité, Bundesamt für Migration und Fluchtlinge). V tomto kontextu zde lze nalézt také hesla týkající se různých politických plánů (Generalplan Ost, nacistické plány a politika), mezinárodních konferencí (např. konference v Lausanne, konference v Jaltě) i jejich závěrů (jako např. Daytonské dohody pro Bosnu a Hercegovinu z roku 1995). Padesát devět hesel je věnováno všeobecným pojmům typu azyl, Nansenovy pasy, odsun, apod., autoři však velmi citlivě rozlišují významové pojmy jednotlivých termínů v různých politických režimech. Nalezneme tak zde např. heslo Umsiedler (Begriff SBZ/DDR) – přesídlenec v sovětské okupační zóně, ale také Umsiedlung (NS Begriff) – přesídlení v nacistickém konceptu. Poslední skupinou jsou pak hesla věnovaná vzpomínkové kultuře samé i její politické instrumentalizaci (např. Charta vyhnanců, kolektivní vina, památníky, pomníky ap.). Toto téma je však také často již součástí jednotlivých hesel. Lexikon je navíc doplněn nejen věcným, ale také zeměpisným a jmenným rejstříkem. Jednotlivé odkazy jsou tak navzájem křížově propojeny. Každé heslo obsahuje také stručný seznam použité literatury. Historie projektu, z něhož lexikon vzešel, je poučná. Termíny etnická čistka, deportace či nucené vysídlení udělaly v celé Evropě po roce 1989 velmi rychlou, až závratnou kariéru – zejména v souvislosti s válkami na Balkáně. V Německu se pak o jejich politickou instrumentalizaci výrazně zasloužila předsedkyně celospolkového Svazu vyhnanců Erika Steinbachová založením a propagací instituce Zentrum gegen Vertreibungen (Centrum proti vyhánění). Na protest proti vytváření ahistorického společného jmenovatele výše sledovaných procesů, o které se Centrum pokouší, a v rámci širších snah o jejich zařazení do celoevropského kontextu začíná na počátku 21. století vznikat projekt Europäisches Netzwerk: Zwangsmigration und Vertreibung im 20. Jahrhundert (Evropská síť: Nucené migrace a odsun ve 20. století). Jako řešení především vnitroněmeckých diskusí iniciovala německá spolková vláda založení nadace Sichtbares Zeichen. Flucht, Vertreibung, Versöhnung (Viditelné znamení. Útěk, vyhnání, smíření), jejímž cílem je připravit výstavu k tématu vyhnání, vysídlení a rasových čistek ve střední Evropě pod záštitou Německého historického muzea. Zajímavé je, že oba zahraniční spolupracovníci jsou do jisté míry symbolem diskusí, které se rozběhly i kolem této nadace – Kristina Kaiserová na protest vystoupila z její první vědecké rady, naopak Krzysztof Ruchniewicz je členem její výrazně rekonstruované podoby. Návrh sestavit lexikon vyslovil poprvé Holm Sundhausen na vědecké konferenci v Darmstadtu v prosinci roku 2002 a v březnu získala myšlenka podporu již výše zmíněného Europäisches Netzwerk. Vydání Lexikonu v Böhlau Verlag dále finančně podpořilo Německé spolkové ministerstvo pro vědu a výzkum, Spolkové ministerstvo pro kulturu a média a také univerzita v Lipsku, konkrétně její Výzkumné centrum pro dějiny a kulturu východní Evropy (GWZO). Významnou roli sehrálo také technické zázemí na Heinrich-Heine-Universität Düsseldorf.
Lexikon der Vertreibungen – Deportation, Zwangsaussiedlung und ethnische Säuberung im Europa des 20. Jahrhunderts, Böhlau Verlag, Wien – Köln – Weimar 2010, 801 s., 99 €