Pátý svazek edice Manu propria pinesl v závru loského roku edici pozoruhodných rodinných záznam, které si zaala roku 1785, ve svých dvanácti letech, psát Gabriela, rozená hrabnka Sobková z Kornic, dívenka pocházející z provinní slezské šlechtické rodiny. Po dalších dvacet ti let do své smrti v nich zaznamenávala pamtihodné události (nejen) rodinného života a po jejím skonu v dsledku pedasného porodu devátého dítte je uzavel informací o pisatelin smrti a pohbu a dalších osudech rodiny její manžel, Emanuel ze Spens-Boden. Pozoruhodnost knihy však nespoívá jen v objevení a zpístupnní dalšího mimoádn zajímavého pramene osobní povahy z pera šlechtické pisatelky, ale rovnž ve skutenosti, že vznikla jako spolená práce vyuující a studentky. Ocenníhodná oboustranná odvaha ke spolupráci se evidentn vyplatila a jejím výsledkem je nejen pelivá edice vlastního textu, ale také profesn vysplá ást informující o život hlavní protagonistky a interpretan svží studie o participaci Gabriely na pozdn osvícenské provinní kultue. Práv teze o provinnosti Gabrielina života (strávila jej celý na rodových venkovských sídlech v Horním Slezsku) a otázka, zda a jakým zpsobem si osvojovala dobové módní pedstavy o úloze ženy-matky, tvoí stžejní interpretaní rastr a posunuje výklad jejího života a kulturního kontextu výrazn do pole genderov orientovaných výzkum. Odpov na takto položené otázky samozejm nemohl poskytnout pouze editovaný ego-dokument. Daleko významnjším zdrojem poznání Gabrielina možného myšlenkového svta se stal výzkum knihoven na rodinných sídlech, jež Gabriela v dob svého dtství a mládí obývala. Význam etby byl ostatn v této dob široce diskutován z hlediska vhodnosti v rámci kultivace pirozené mravnosti a v souvislosti s pedstavou, že práv ženy jsou predisponovány k tomu, aby psobily na ostatní leny rodiny a posilovaly jejich žádoucí mravní postoje. Analýza inventáe zámecké knihovny v Hošálkovech na Opavsku, kde Gabriela pobývala jako dít na sídle svých prarodi, komparovaná s regionáln a asov blízkými knihovnami v Dolních Životicích a Štáblovicích, se soustedí pedevším na vyhledání a charakteristiku dobové románové produkce pro dívky a ženy a knih o vhodné výchov a vzdlání mladých šlechtien, které Gabriela prokazateln mla jako mladá dívka k dispozici. Z hojného výskytu této literatury v hošálkovické knihovn V. apská usuzuje na pítomnost náruživých ženských tenáek v sídle jejího ddeka, a dále se ptá, jak je ve zde pítomné, dobov populární sentimentální literatue pro dámy konstruována feminita. Analýza literatury, již mla Gabriela v mládí k dispozici, je pak konfrontována s vlastním ego-dokumentem. Jeho, by strohé záznamy autorkám umožnily identifikovat základní rejstík témat, jež Gabriela v rzných stavech svého života mla potebu zaznamenávat a které naznaovaly zvýšenou citlivost pisatelky vi nkterým aktuálním kulturním modelm i pímo její ztotožnní s nkterými klišé z dobové literatury pro ženy a dívky a sebestylizaci do nich. Celá ada otázek a témat zstává nevyslovena, což je pochopitelné vzhledem k rozsahu doprovodných studií i k badatelským preferencím autorek. Mimoádn zajímavé jsou napíklad zápisy, v nichž se Gabriela odpoutává od standardních témat spojených s klíovými událostmi svého soukromého, resp. rodinného života a vnuje se událostem regionálního, píp. pímo evropského rozmru. Zpsob, jakým zaznamenává smrt panovník, pruského krále Fridricha II., císaovny Marie Terezie a Leopolda II. i elitních habsburských vojenských velitel, nebo naopak absence jakékoli zmínky o Francouzské revoluci a poprav tamního krále a královny provokuje otázky smující k mediálnímu propojení provinních oblastí s informaními centry formou novin, resp. k dvodm evidence/absence tchto informací „velkých djin“ v deníku dospívající dívky v ée preromantismu. Podobný, editorkami nepojednaný tematický komplex tvoí pro tento typ pramene chrakteristické zápisy o smrti blízkých, a už jde o struné poznámky, i detailní (jako v pípad otce) popisy projev smrtelné choroby trvající pl druhého týdne. Charakteristika zpsobu, jakým si Gabriela patrn inila své poznámky, je ponkud pekvapiv skryta v Ediní poznámce. Zajímavé postehy o asovém odstupu mezi událostí a jejím zaznamenáním do deníku (v pípad smrti Marie Terezie dokonce osm let), o „hromadném“ zptném zaznamenávání nkterých událostí i o dodateném doplování záznam o urité typy informací (nap. planety, pod nimiž se narodily její dti) asto vycházejí z informací tenái edice skrytých (barva inkoustu), a pitom vypovídají mnohé o samotné dobové praxi vytváení ego-dokument. I vzhledem k jejich dosud nedostatenému metodologickému zvažování v domácí historiografii je pedložená edice výteným píspvkem (nejen) k jejich studiu.
Scriptorium, Praha 2009, 240 s., 242 K