Dějiny a současnost

Zeť římského císaře a posledního u nás vládnoucího Lucemburka Zikmunda a čtrnáctý český král ­Albrecht Habsburský je v českých dějinách přehlíženou postavou. V českých zemích vládl krátce (1437–1439) a nijak významně se do našich dějin nezapsal. Do dnešních dnů se dochovalo několik pozoruhodných obrazových pramenů, jež mají značnou vypovídací hodnotu nejen o Albrechtově osobnosti, ale zejména o portrétním umění první poloviny 15. století. Jan z Turce (Thuróczy), autor Uherské kroniky, kterou dovedl až do období vlády Matyáše Korvína, popsal Albrechta jako muže patřičně urostlého, jenž měl tvář více tmavou než světlou, jemných mravů a schopného ústupků. Enea Silvio Piccolomini, pozdější papež Pius II. napsal, že byl vysoké postavy, rád chodil na lov, uměl ovládat zbraně, dával přednost skutkům před slovy. Nerozhodoval se sám, ale dbal rad těch, jež považoval za dobré. Měl černou tvář se strašnýma očima a byl nepřítelem všeho zlého. Později o Albrechtovi ještě doplnil, že měl urostlou postavu, svalnaté, statné tělo, strašlivý obličej a na způsob (svého) národa oholenou bradu. Polský kronikář Jan Dlugosz o něm napsal něco podobného: Měl černé vlasy, obratnou a mohutnou postavu, velké oči, štíhlá lýtka, oválnou a vznešenou hlavu, veselý červený obličej s plnými rty a křivými zuby s výrůstky, které působily nepěkně, když se usmíval nebo mluvil. Skoro by se slušelo říci, že jeho obličej vypadal „odpudivě“. A právě proto je zajímavé porovnat tyto dobové popisy s konkrétními portréty, jež se nám dochovaly. Nejznámějším Albrechtovým portrétem je obraz, který se dnes nachází ve sbírkách Uměleckohistorického muzea ve Vídni. Obraz je kopií ze 16. století, jež vznikla podle originálu namalovaného někdy mezi roky 1433–1439, tedy v období posledních let králova života. ­Albrecht je zachycen ve tříčtvrtečním profilu. Rysy jeho tváře, zejména nosu a brady, ale i tvar kníru a účesu naznačují, že se s vysokou pravděpodobností jedná o vyobrazení panovníkovy charakteristické fyziognomie. Na hlavě nemá korunu, nýbrž věnec nebo diadém z kovových lístků a drobných květů. Je oděn v houppelande, módní kožešinou podšitý svrchní oděv. Kolem krku má bohatě perlami a drahokamy ozdobený pás, na němž visí jedna z variant tzv. Orlího řádu, který po vzoru Dračího řádu svého tchána založil Albrecht Habsburský roku 1433. Bílý orel s roztaženými křídly je propojen drahokamem se svazečkem dubového listí. Albrecht se tváří trochu podmračeně, podstatnější ale je, že se v některých rysech své tváře shoduje s rysy, jež nacházíme na mladších portrétech jiných českých panovníků z rodu Habsburků. Za velice módní lze považovat i králův účes. Srovnáme-li tento obraz s Albrechtovými dobovými popisy, lze vyslovit domněnku, že se jedná o částečně idealizovaný portrét. Není jednoduché najít pro ­Albrechta Habsburského nějaký „atribut“, jenž by historikům umění umožňoval rychlou královu identifikaci ve výtvarných dílech, jež vznikla za jeho života, respektive několik let či desetiletí po jeho smrti. Přese všechno lze tohoto panovníka nalézt na několika dalších vizuálních pramenech pozdního středověku. Za zmínku stojí zejména obraz Nalezení a zkoušení sv. Kříže z tzv. Rajhradského oltáře. Při prvním pohledu na tento deskový obraz zaujme císařský pár oděný do luxusních brokátových plášťů. Vyobrazené postavy, které přihlížejí samotnému ději, by měly znázorňovat sv. Helenu a nejpravděpodobněji jejího syna Konstantina, který ale události nalezení sv. Kříže nebyl ve skutečnosti přítomen. Existuje několik středověkých a raně renesančních obrazů Nalezení, na nichž je vyobrazen i on, a právě jedním z mála je i obraz z Rajhradského oltáře. Již několik desetiletí se vedou diskuse nad tím, zda se opravdu jedná o vypodobnění císaře Konstantina. V posledních letech se ale objevil nový názor, že se jedná o sakrální identifikační portrét Albrechta Habsburského a jeho ženy Alžběty Lucemburské, s čímž můžeme souhlasit. Vyobrazený panovník se totiž Albrechtovi nápadně podobá, jak jej známe z jeho vídeňského „oficiálního“ portrétu. Slabinou této identifikace se sice může zdát vypodobnění korun, které zdobí hlavy vladařského páru. Jedná se o koruny s vysokou zašpičatělou kamarou, které byly jednou z verzí korun císařských, jež sloužily k „běžnějšímu“ nošení. Jenže Albrecht nikdy nedosáhl císařské korunovace v Římě, byl „pouze“ římsko-německým králem. Lze ale předpokládat, že vyobrazená koruna mohla být rovněž jednou z podob koruny pro římského krále, což pak nevylučuje identifikaci vyobrazeného panovníka jako Albrechta Habsburského. Jiné Albrechtovo vyobrazení, podobné královu vídeňskému portrétu, pak nalezneme například v modlitební knížce z klášterní knihovny v Melku, jež vznikla po roce 1438 a byla pro něj s vysokou pravděpodobností původně určena. Její konečné podoby se Albrecht ale již nedočkal.