Třebaže před Museem hlavního města Prahy láká kolemjdoucí na výstavu Vietnam v Praze výrazný poutač, v samotné budově muzea se výstava spíš ztrácí a působí poněkud nenápadně. A přesto, jde o výjimečnou expozici, jež vůbec poprvé představuje vietnamskou komunitu žijící v ČR v takové rozmanitosti. Její autoři Karel Kučera a Eva Pechová zapojili do její přípravy řadu českých odborníků i Vietnamců. Výsledkem je pestrá a poučná podívaná, která by zasluhovala pozornost veřejnosti i médií. Přítomnost Vietnamců v naší zemi má samozřejmě starší kořeny, ale vznik vietnamské diaspory spadá do počátku devadesátých let minulého století, kdy se první Vietnamci začali víceméně svobodně usazovat v Praze i jiných atraktivních místech za účelem podnikání. Desítky tisíc praktikantů a studentů, kteří k nám přijížděli již ve dvou předcházejících dekádách, sem byli vysláni státem a podléhali dozoru. Po roce 1989 nastalo uvolnění na obou stranách, a Vietnamci začali přijíždět do ČR spontánně a z ryze ekonomických důvodů. Byly položeny základy nové komunity, která dnes, po zhruba dalších dvaceti letech, představuje v mnoha ohledech svět sám o sobě. Původní záměr zůstat jen pár let kvůli výdělku se pro mnohé Vietnamce změnil v úmysl setrvat déle, i kdyby jen proto, že jejich vlastní děti navštěvují české školy. Chybějící vlast si postupně nahradili řadou různých služeb a akcí, jež jim Vietnam připomínají: mají své restaurace, sami se zásobí asijskými potravinami pro vaření vietnamských jídel, chodí do buddhistických chrámečků, jež si tu vystavěli, sledují vietnamskou televizi a vydávají si vlastní tiskoviny ve vietnamštině. Mají však i své holiče, doktory, učitele, svatební agentury i turistické kanceláře. Výstava představuje vietnamskou komunitu žijící v hlavním městě ve všech těchto aspektech, a poukazuje i na kořeny vietnamské kultury. Expozice zahrnuje nejen výjevy z krámků českých Vietnamců, obrazy a fotografie několika umělecky působících příslušníků komunity, nebo videoprojekci s buddhistickou modlitbou a přípravou typické hovězí nudlové polévky pho, leč nabízí též možnost poslechu recitované poezie ve vietnamštině, náhled do šatníku, či představuje několik tradičních uměleckých řemesel. Nechybí ani zmínka o nejobvyklejších ročních i přechodových slavnostech (svatby) a jejich proměnách v českém prostředí. Zdařilost expozice posiluje doprovodný text, a také citlivé výtvarně-architektonické ztvárnění Jaroslava Obsta. Ačkoli je výstava omezena na pouhou jednu větší místnost, bez problémů zde návštěvník může strávit i hodinu bez rizika nudy. K výstavě Vietnam v Praze byla zároveň vydána sada osmi tematických sešitů věnovaných různým aspektům vietnamské kultury, eventuálně životu vietnamské komunity. Po dobu konání výstavy se navíc budou průběžně pořádat veřejné přednášky na různá další témata. Výstava Vietnam v Praze se netýká jen pražských Vietnamců. Byť zdánlivě nerozsáhlá, zasloužila by si nabýt putovního rázu, aby ji mohli vidět lidé v oblastech s hustším zastoupením Vietnamců. Česká veřejnost zde má jedinečnou příležitost nahlédnout do života komunity, jejíž život je naplněn mnoha zajímavějšími a inspirativnějšími činnostmi, než jen tou obchodní. Je škoda, že vietnamské internetové zpravodajské stránky vietinfo.eu, spravované z Prahy a určené pro české a evropské Vietnamce, se o výstavě, která je právě o nich, zmínily jen ve třech odstavcích. Poměrně malá pozornost z vietnamské strany by ovšem neměla zastřít fakt, že právě pro Vietnamce žijící v ČR je tato výstava téměř přelomovou událostí, která jejich dosud spíše uzavřenou komunitu otevírá většinové společnosti Čechů, v níž žijí.
Vietnam v Praze, Muzeum hl. města Prahy, 31. března–19. září 2010