Dějiny a současnost

O památkách a památkové péči jsme zvyklí číst v kulturních rubrikách. Osud mnoha památek však s kulturou nemá společného nic a svým obsahem patří do černé kroniky. V souvislosti s vraždami a podvody se nám dostává informací o policii, soudech a trestech. Zámky, kostely a historické domy si zřejmě mohou za svůj fyzický zánik samy, protože za jejich zkázu není postihován nikdo. Za socialismu koloval takový bonmot: JZD se chtělo o zámek starat, ale když se krávy propadly z patra do přízemí, ztratilo zájem. Po roce 1989 se situace změnila, ale ne vždy k lepšímu. V současné době jsou – z různých důvodů – těsně před zánikem stovky významných historických staveb. Brnky se připomínají již ve středověku. Původní tvrz byla v 17. století přestavěna na zámek. Z té doby se dochovala zámecká kaple Narození Panny Marie s mimořádně hodnotnou štukovou výzdobou stropu, celková dispozice a řada detailů. V kapli se ještě v roce 1970 konaly jednou měsíčně bohoslužby. Dnes se na podlaze prázdné zaneřáděné kaple válejí kusy opadané sochařské výzdoby. Dochovaná podoba zámku je výsledkem úprav v druhé polovině 19. století. K zámku patřil hospodářský dvůr, který však byl v roce 1985 zbourán. Rozsáhlá zahrada obklopující zámek je zpustlá. V roce 2008 se propadla střecha. Stropy a schodiště jsou zřícené. Destrukce postupuje velmi rychle. V sedmdesátých letech byly správcem zámeckého areálu Stavby silnic a železnic. Zámeček o několika pokojích hodlaly dostavět a využít pro odborné učiliště. Problém byl v tom, že dostavba měla pojmout přibližně tisícovku učňů. Ze záměru sešlo a areál převzal Tranzitní plynovod. Ten šel na věc přímo a požádal o upuštění od památkové ochrany, aby se atraktivní pozemek nedaleko Prahy uvolnil. V souvislosti s řízením o upuštění od památkové ochrany konstatuje v roce 1983 tehdejší Státní středisko státní památkové péče a ochrany přírody, že stavební stav hlavní budovy je celkem dobrý. Se zrušením ochrany nesouhlasí a doporučuje zámek nabídnout někomu, kdo jej využije a opraví. V roce 1986 projevila zájem Státní knihovna ČSR. Nechtěla ovšem zámek, nýbrž pozemek. Její snahou bylo areál zdemolovat a pozemek využít pro výstavbu skladovacích hal. Demolici zámku prosazovala i přesto, že ministerstvo kultury jeho památkovou ochranu nezrušilo. Na základě zákona č. 229/1991 Sb., se zámecký areál vrátil původním majitelům. Těm bylo v roce 2007 uloženo zámek zajistit. Vlastníci se proti uloženým opatřením odvolali a rozhodnutí o opatřeních bylo odvolacím orgánem z procesních důvodů zrušeno. Osud zámku však restituentům nebyl lhostejný. Budoucnost se mu pokusili zajistit převodem na Občanské sdružení pro obnovu zámku Brnky. Pokud to byl vážně myšlený pokus o záchranu, nepovedl se. Občanské sdružení zastupované právníkem nevyvíjí žádnou činnost. Nepřijalo ani nabízenou dotaci 310 tisíc korun z Programu obnovy kulturních památek. Do zámku bez střechy prší. Až spadne, bude parcela volná. Právníci si se zrušením ochrany „neexistující“ stavby už poradí. Takže: ani velkokapacitní učiliště, ani depozitáře Národní knihovny, ale pravděpodobně rodinné domky. Blíží se volby. Koho z politiků trápí zánik kulturního dědictví České republiky do té míry, aby při své kandidatuře nabídl řešení?