Od roku 2002 vychází v Nakladatelství Lidové noviny ediční řada Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska. Zatím poslední, osmý svazek této edice mapuje historii rodu (respektive rodů) ze Švábenic. Tohoto nelehkého úkolu se zhostil olomoucký historik David Papajík, který není na poli rodových monografií žádným nováčkem. Zpracovávat dějiny rodů ze Švábenic představuje složitý problém hned z několika důvodů. Předně se ve skutečnosti jedná o dva samostatné rody. Starší rod pánů ze Švábenic prokazatelně vstupuje do dějin na počátku 13. století. Druhý rod reprezentují rytíři z Dobročkovic, kteří se během 15. století začali psát po Švábenicích, aby nakonec ve druhé půli tohoto století převzali i erbovní znamení původních pánů ze Švábenic. Tato duplicita přídomku i erbu obou rodů pak způsobila jejich časté zaměňování v literatuře. Přitom rod pánů ze Švábenic vyhasl někdy v průběhu 15. století, zatímco jejich následovníci, rytíři z Dobročkovic, byli aktivní ještě v průběhu 17. století a z historických pramenů se vytrácí až na počátku století 18. Tento široký časový záběr existence obou rodů představuje další úskalí, které musel autor recenzované monografie překonat. Poslední překážku pak představují legendární a nezařaditelní členové obou rodů, jejichž počet pohříchu není zanedbatelný. Samotná kniha je rozdělena do sedmi kapitol. První se zabývá legendárními a nedoložitelnými předky rodu. V následujících čtyřech kapitolách jsou rozebrány dějiny rodu pánů ze Švábenic až do jejich vymizení v 15. století. Přes avizovaný podtitul Velcí kolonizátoři a jejich následovníci není sídelně historickému rozboru oblastí, které byly dotčeny kolonizačním úsilím pánů ze Švábenic, věnován příliš velký prostor. Hlavní pozornost autor věnoval zejména vývoji středověkého osídlení dnešního Trutnovska. I z rozsahu této podkapitoly (zabírá pouhých 18 stran) je zřejmé, že tento problém zdaleka nepředstavuje nosný motiv recenzované monografie. Přitom toto téma v sobě stále obsahuje silný badatelský potenciál. Následující kapitola se již zabývá rodem rytířů z Dobročkovic, kteří později přijmou přídomek i rodové znamení „pravých“ Švábeniců. Velká pozornost je věnována právě procesu transformace rytířů z Dobročkovic na rytíře ze Švábenic a důslednému rozlišení obou rodů zejména v 15. století. V této době také dochází k velikému nárůstu počtu členů tohoto rytířského rodu, což spolu s jejich klesajícím společenským významem značně komplikuje bádání. Jednak roste počet jedinců, které není možné přesně genealogicky zařadit, zároveň se také ztenčuje pramenná základna. Tento stav trvá prakticky až do definitivního vymizení rodu z historických pramenů na počátku 18. století. Jedinou výjimku v tomto směru představují dva bratři Kryštof Karel a Jan Ferdinand, kteří dosáhli v pobělohorské době po jejich konverzi ke katolictví velmi slušné politické kariéry. Kvůli záměru knihy zmapovat historii obou rodů ze Švábenic musel David Papajík svůj výklad protáhnout až hluboko do raného novověku. Zejména na příkladu bratrů Kryštofa Karla a Jana Ferdinanda z první poloviny 17. století je zřejmé, že celé raně novověké období existence rytířského rodu ze Švábenic by bylo možné rozpracovat v daleko širších historických souřadnicích. V knize například chybí hlubší rozbor konfesní příslušnosti Švábeniců. Na druhou stranu, při důsledném zpracování tématu naznačeným směrem by rozsah knihy neúměrně narostl. Dějinám rytířů ze Švábenic se pro toto období prakticky nikdo předtím nevěnoval, což je také třeba vzít na vědomí. Přestože se autor zaměřuje zejména na středověké dějiny, i tohoto úkolu se zhostil profesionálně. Dějiny rytířů ze Švábenic v období raného novověku tak lze chápat jako solidní základnu pro navazující výzkum a osobně bych ji nevnímal jako slabinu knihy. Předposlední kapitola mapuje církevní kariéry příslušníků jak „pravých“, tak i „nepravých“ Švábeniců a poslední kapitolu tvoří exkurz Karla Müllera, který pojednává o erbech a pečetích Švábeniců. V rámci této ediční řady tradičně nechybí ani podrobně zpracované rodokmeny obou rodů a slušný obrazový i mapový doprovod. Závěrem lze shrnout, že čtenáři se dostává do rukou pečlivě zpracovaná historie obou rodů ze Švábenic, která dodržuje koncepci celé ediční řady. Kniha upravuje a precizuje mnohá tvrzení starších autorů a velmi dobře se vypořádává s existencí dvou rodů identického názvu i erbu.
NLN, Praha 2009, 552 s., 399 Kč