Od března do července 1966 v Československu tajně pobýval Ernesto Che Guevara. Tato epizoda inspirovala vznik románu, jehož autor odkazuje na Guevarovy zmizelé deníkové záznamy z Prahy. Pátrání po nich odhalilo několik pozoruhodných souvislostí.
Byly to možná nejhorší měsíce v životě Che: temné a osamělé, prostoupené nejistotou. Tak líčí jeden z životopisců Che Guevary, americký historik Jorge G. Castaeda, tajný pobyt známého revolucionáře v Československu. Po neúspěchu konžské expedice a několika měsících strávených na kubánské ambasádě v Dar-es-Salaamu odcestoval Che Guevara v březnu 1966 do Prahy, kde pod falešnou identitou uruguayského obchodníka strávil zhruba čtyři měsíce. Zotavoval se tu z Konga a přemýšlel o ozbrojené výpravě do Bolívie. O detaily Guevarova utajeného pobytu se v posledních letech zajímalo několik českých novinářů, přičemž o tomto tématu byla natočena i televizní reportáž. Jeden ze stěžejních pramenů této Guevarovy životní etapy však chybí: jeho deníkové zápisky, které si údajně během pobytu v ČSSR vedl.
O Che Guevarově „pražské epizodě“ napsal před deseti lety knihu argentinský spisovatel Abel Posse, jenž u nás v letech 1990–1992 působil jako velvyslanec (českému čtenáři je známý například z románů Psi z ráje (česky 1992) či Evita: příběh vášně a utrpení Evy Perónové (česky 1996). Jeho novější práce o Che Guevarovi, jež dosud není v Česku příliš známá, nese název Cuadernos de Praga (Dopisy z Prahy). Jedná se o román, který částečně konstruuje fiktivní události a Che Guevarovy osobní postřehy, ale zároveň vychází z autentických rozhovorů s předními odborníky a Guevarovými spolupracovníky, jakož i členy jeho ochranky, kteří s ním v Praze pobývali. Románem se navíc jako červená nit táhne pátrání po zmíněných pražských denících, v nichž měl Che podle některých autorů předpovědět nástup kapitalismu v zemích východního bloku. Na téma knihy se proto stojí za to podívat blíže.
Abel Posse začíná své vyprávění v Praze na začátku devadesátých let, kde se setkává s bývalým agentem StB jménem Vlásek. Ten Possemu umožní nahlédnout do kopií Guevarových deníků, které jsou opsány na stroji. Vlásek tu představuje konzervativního komunistu, který byl odstaven od moci, kritizuje „dekadenci“ porevoluční éry a originály deníků hodlá prodat jen někomu se spřáteleným politickým přesvědčením. Posseho však Guevarovy zápisky inspirují k napsání románu. V něm se několikrát vystřídá reportážní motiv autorova pátrání a rozhovorů se zainteresovanými osobami a zážitky Che Guevary z Prahy v druhé polovině šedesátých let.
V tomto velkolepém městě – spolu s Benátkami a Paříží nejkrásnějším na světě – vypadají lidé jako šedivé stíny s pohledy naplněnými podezíravostí a strachem. Není tu žádná solidarita ani zdvořilost, nikdo v obchodě vám neřekne dobrý den. Tak hovoří Guevara o Praze podle Abela Posseho, jenž v knize Cuadernos de Praga píše o tom, jak Che tráví čas v konspiračních bytech, chodí po pražské Malé Straně a navštěvuje kavárnu Slavii či hospodu U Fleků. Ve Slávii Guevara potkává skupinu mladých Čechů, hovořících španělsky, kteří si stěžují na poměry, a Che následně propadá skepsi: Tohle není socialismus, ale jeho selhání, stěžuje si v zápiscích. Celá Praha je jako místnost z Titaniku. Ze slavných časů revoluce tu nezbylo nic.
Posse v knize zpovídá řadu postav, od nichž se snaží dozvědět více: Johna Lee Andersona, uznávaného Guevarova životopisce, revolucionářovu bývalou manželku Aleidu a členy jeho ochranky – „Papiho“ Martíneze Tamaya, Harryho Villegase a Ulisese Estradu. Detaily z Guevarova pobytu jsou však známy pouze z útržkovitého vyprávění. Guevarovy osobní deníky doložit nelze. Iberoamerikanista William Rowlandson z univerzity v Kentu, jenž se Posseho knihou a Guevarovým mýtem zabývá řadu let, píše, že autor románu vycházel výlučně z rozhovorů se svědky. Postava agenta StB Vláska, který mu měl dokumenty ukázat, může být pouhou mystifikací. Některé momenty z Guevarových deníků v Posseho knize však působí autenticky a odpovídají po letech zpětně zjištěným skutečnostem. Jedná se hlavně o zmíněnou skepsi nad vývojem socialismu ve východní Evropě.
Další Guevarův životopisec, německý historik Gerd Koenen, se ve své práci Traumpfade der Weltrevolution. Das Guevara-Projekt zmiňuje o Posseho knize pochvalně, ale to, zda osobní deníky existují, ani podle něj říci nelze. Zároveň však upozorňuje na to, že se z Prahy dochovaly jiné, neméně zajímavé Guevarovy zápisky. Nejedná se však o osobní postřehy z pobytu v ČSSR, nýbrž o polemický rukopis týkající se marxistické politické ekonomie. Ten vyvezla ven z Československa Guevarova manželka Aleida, poté co ho tu navštívila. Che si totiž od konžské výpravy v roce 1965 psal přípravné poznámky k teoretickému spisu, v němž chtěl z radikálních pozic vystavit kritice ekonomický vývoj zemí východního bloku. Nevyloučil přitom, že tyto státy v budoucnu přejdou ke kapitalismu.
Guevara se zaměřil jednak na publikaci Příručka k politické ekonomii, jež vyšla roku 1954 v SSSR. Příručka se zabývala konsolidací socialistických ekonomik a poukazovala na možnosti jejich dalšího rozvoje. Vznik titulu původně inicioval Stalin, ale jeho vydání se už nedožil. Guevara ale reagoval nejen na tento spis, nýbrž i na širší tendence v SSSR za éry v té době již odstaveného Nikity Chruščova. Ten v druhé polovině padesátých let zahájil pragmatičtější politiku „mírového soužití“ s kapitalistickými zeměmi. Třetí světová válka už podle Chruščovovy koncepce nebyla nevyhnutelná – obě supervelmoci spolu měly soupeřit v kvalitě společenských systémů. Chruščov dokonce v této souvislosti několikrát sebevědomě prohlásil, že Východ v tomto souboji nejenže zvítězí, ale přibližně do roku 1980 přejde od socialismu ke komunismu. Guevarovy kritické poznámky napadaly rozporuplnost těchto tvrzení. Chruščovovo „mírové soužití“ bylo podle bývalého kubánského ministra průmyslu jen povrchní vějičkou zakrývající neschopnost hledat nové alternativy. Jádro jeho argumentace spočívalo v tom, že pokud socialistické země přistoupí na princip soutěživosti se západními státy, budou absorbovat kapitalistické prvky, což je de facto rozloží zevnitř. Stalinův tvrdý dogmatismus podle Guevary vystřídal Chruščovův nemístný pragmatismus. Guevara navíc v této souvislosti zašel i hlouběji do historie – kritizoval Leninovu Novou ekonomickou politiku (NEP). Ta podle něj dočasně zavedla v hospodářství kapitalistické prvky, a přestože dokázala lépe saturovat obyvatelstvo, zasela zárodky budoucího zániku socialismu.
Britská badatelka Helen Yaffe uvádí, že Guevara své poznámky rovněž přezdíval Pláč rozvojového světa. Jeho argumentace totiž byla založena i na tvrzení, že soupeření mezi oběma bloky je založeno na vykořisťování chudých zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky: Marxovo tvrzení o neschopnosti sebekritiky buržoazní vědy bohužel platí i o marxistické ekonomii. Životní standard dělníků v rozvinutých zemích je založen na bídě chudých národů. Kapitalistická ekonomika, do jejíž struktury se zaplétají i socialistické země následně vede k prohlubování této bídy a monopolizaci národních ekonomik, píše Guevara.
Che Guevara dokonce uznal, že kapitalismus prokázal obrovskou výdrž a schopnost adaptace a kritizoval tvrzení, že socialismus zapustil v SSSR a jeho satelitech trvalé kořeny: Poslední ekonomická revoluce v SSSR pouze inspirovala vývoj v Jugoslávii, jež se vydala směrem ke kapitalismu. Teprve čas ukáže, zda se jedná o pomíjivou náhodu, nebo o počátek řetězové reakce. Budování socialismu s kapitalistickými prvky však představuje obecně chybnou koncepci, jež vyústí do slepé uličky bez možnosti návratu. Řešení této analýzy však podle „profesionálního revolucionáře“ nespočívalo v rezignaci, nýbrž v boji – snaze vytvořit „nového člověka“ jednajícího v zájmu celku a odporu vůči kapitalismu se zbraní v ruce. Právě to měla demonstrovat i Guevarova výprava do Bolívie, v té době vedle Haiti nejchudší země Latinské Ameriky, jež pro něj skončila fiaskem.
Che Guevarovy zápisky z Afriky a Československa vyšly v roce 2005 pod souhrnným názvem Apuntes Críticos a la Economía Política (Kritické poznámky k politické ekonomii). Na jejich vydání se podílel Orlando Borrego, někdejší Guevarův kolega na ministerstvu průmyslu, jenž měl údajně zápisky k dispozici již v roce 1966, ale na dalších téměř čtyřicet let je musel „uložit k ledu“. Podle Borrega tehdy převážily jasné politické zájmy: intenzivnější orientace Fidela Castra na sovětský blok a obavy před zveřejněním nepohodlné kritiky. Borrego nakonec na Guevarovy ekonomické poznámky upozornil před osmi lety v knize Che: El camino del fuego (Che: ohnivá cesta), v níž o Guevarovi s jistou dávkou patosu píše, že předpověděl pád socialismu s dvacetiletým předstihem. Nakolik Guevaru k této kritice inspiroval pobyt v Praze, zůstává otázkou, kterou by mohly zodpovědět pouze jeho osobní poznámky.
LITERATURA A. Posse, Los cuadernos de Praga, Buenos Aires 1999; H. Yaffe, Che Guevara. The Economics of the Revolution, New York 2009; J. L. Anderson, Che Guevara. A Revolutionary Life, New York 1997; G. Koenen, Traumpfade der Weltrevolution. Das Guevara-Projekt, Köln 2008; E. Che Guevara, Apuntes Críticos a la Economía Política, New York 2006.
Jaroslav FIALA (nar. 1983) je interním doktorandem na Ústavu světových dějin FF UK. Zabývá se dějinami 20. století, současnou mezinárodní politikou, politickou teorií a kubánsko-americkými vztahy. jaroslav.fiala95@gmail.com