- Eva Bendová — Tomáš Dvořák — Dominik Hrodek — Šárka Kořínková, Pražské kavárny a jejich svět, Paseka — Muzeum hlavního města Prahy, Praha — Litomyšl 2008, 152 s., 399 Kč
Pražské kavárny konce 19. století a první poloviny století 20. byly skutečným fenoménem. Některé z tehdy proslulých kaváren fungují i dnes. Výjimečně se v nich uchovala i atmosféra oné doby. To je ovšem jen zlomek někdejší slávy, se kterou se dnes setkáváme především prostřednictvím vzpomínek, obrazů a archivních fotografií. Při příležitosti rozsáhlé výstavy vychází výpravná obrazová publikace věnovaná právě zlaté éře pražského kavárenského života.
- Karel Holub (ed.), Velká kavárna Slavia, Ars Bohemica — Holub & Altner — Nakladatelství Jan Hovorka, Praha 1998, 180 s., 490 Kč
Vzpomínky pamětníků opředly kavárnu Slavii legendami, z jejichž perspektivy se často jeví jako ústřední bod pražského společenského dění a myšlenkového kvasu, kde se zvláštním způsobem dotvářela podoba české kultury i dějin posledního století. Publikace poměřuje mýtus s podrobnými mikrodějinami budovy na nároží jedné z nejrušnějších pražských tříd a vltavského nábřeží. Autoři se snaží zachytit stopy myšlenek a nálad, zkoumají proměny kavárenské atmosféry i architektury.
- Karl-Heinz Jähn, Kavárny & spol. Pražské literární kavárny a hospody, přeložil Alexandr Stich, Československý spisovatel, Praha 1990, 288 s., bezplatná prémie
Z autorova doslovu: „Lokály a kavárny, ve kterých se usídlí umění a literatura, nemůže nikdo prostě založit — musí vzniknout, musí se jaksi rozvinout kolem určitého krystalizačního bodu, v blízkosti divadel, nakladatelství nebo novinových a časopiseckých redakcí. Lidská potřeba pospolitosti, neutrální území, kde lze mluvit a rozprávět, je asi stejně stará jako samo lidstvo, naplňuje se přece i v předměstské knajpě nebo vesnické hospodě. Musí tu tedy být něco zvláštního, co k sobě přitáhne literární svět, odkázaný na duchovní dorozumívání i na pouhé povídání...“